Petra Balvínová. Pozitivní a usměvavá módní designérka, jejíž módu milují mimo jiné zákaznice z Pařížské, nám pověděla o zásadních momentech svého příběhu, o konkurenci v Čechách, co by v létě nemělo chybět žádné ženě v šatníku, a také nám ukázala svou nejnovější kolekci.
Přijela na velkém těžkém bílém kole s proutěným košíčkem vpředu. „Moje dvanáctiletá dcera dostala skoro přesně takové v menší verzi. Zrovna zítra se jedeme projet Prahou. Kromě něj mám ještě pár dalších bicyklů,“ vysvětlila nadšeně Petra. Miluje jízdu na kole, ujíždí na Mickey Mousovi a svým zákaznicím nejenže vytváří oblečení na míru, ale také jim pomáhá zformovat postavu.
Je pravda, že k vám ženy chodí hubnout?
Takhle to úplně není, jde o to, že já a moje zákaznice jsme dvě duše, které se snaží něco dokázat. Kromě toho, že jim pomáhám vytvořit jejich vlastní styl a vybrat vhodné oblečení, tak také někdy formujeme postavy do mých modelů. Je to pro ženy a i mě velká výzva a motivace. Samozřejmě sestavím tým dietologů, trenérů a podobně. Nejsme na to samy.
Od roku 2006 navrhujete oblečení pod svou značkou TIQE – dvě otázky, co to slovo vlastně znamená a vyslovuji ho správně?
(smích) Čte se to IQ tykve nebo jen tykve. Celé to vzniklo, když jsem si na začátku všeho ujasňovala, že chci dělat módu pro chytré ženy, co mají nadhled a dovedou se také samy sobě zasmát. A k tomu je podle mě vhodné synonymum právě TIQE.
Pro koho ještě jsou vaše modely?
Pro sebevědomou ženu. Oblečení samo o sobě vás má charakterizovat, určuje váš postoj. A je spousta žen, které chtějí něco vyjádřit nebo někoho podpořit.
Takové ženy ale také rády nakupují u světových značek v Pařížské ulici. Chodí tento typ zákaznic také k vám?
Mé zákaznice hledají kvalitu a vše ostatní, co u světových značek, a to ode mě dostanou. Ale s mými modely mají navíc to, že nejsou okamžitě klasifikovány podle značky, kterou mají. Ženy, které ke mně chodí, také hodně cestují a jsou ve společnosti lidí, kteří sledují luxusní značky. Když ale vidí na někom mé modely, tak je neznají a každý se pak ptá, odkud je ta sukně, odkud ta bunda. Vlastně jsou velmi originální, ale pořád na sobě mají tu kvalitu. Mé zákaznice často doplní outfit o doplňky světových značek právě z Pařížské.
Jak to celé vlastně začalo? Proč móda?
Já jsem už od dětství malovala a bylo mi od malinka předsouváno, abych byla malířkou. Maminka mě taky vedla k ručním pracím. V šesti letech jsem si upletla první svetr a asi v deseti jsem si šila na stroji. Můj tatínek byl surfař a naučil se šít různé plachty na windsurfing. Hlavně mu záleželo na tom, abych nezapadala svým oblečením mezi ostatní. Zhruba ve dvanácti mě nadchlo kreslit šatičky, a tak jsem později šla studovat nastřední textilní školu.
Nechtěla jste jít studovat dál?
Ne, protože se mně v té době nelíbily výstupy studentů, kteří vysokou školu dokončili. Měla jsem a mám pocit, že tam návrháře a jeho módu odkrví. Zničí sexappeal. Ale podle mě musí oblečení mít krev a tepání srdce. Navíc ty školy nepřipraví budoucí návrháře na byznys.
Pak jste dělala styling.
Ano. Po škole jsem dělala v různých dílnách v Praze a pak jsem začala se stylingem. Před patnácti lety, kdy jsem začala, nás tu bylo málo, a tak se tím dalo dobře uživit. Lépe než návrhářstvím, řekla bych.
Proč jste si tedy vytvořila vlastní značku a začala navrhovat?
Bylo to asi před devíti lety, kdy mi umíral tatínek a přál si, abych dělala něco smysluplného, co po mně zůstane. A já měla stejný názor. Tak jsem mu slíbila, že začnu navrhovat, a otevřela jsem butik v den jeho nedožitých narozenin.
Kdo je váš oblíbený návrhář?
Mám ráda vtipnou značku Moschino, Valentino, Prada, některé kolekce od Gucci. Takže všechno italská móda, která je hodně feminní. V poslední době jde ale Itálie trochu do androidního berlínského stylu.
Jaké jsou vaše největší dosavadní úspěchy?
Já nemám žádné dosavadní životní úspěchy. Mám to trochu jinak postavené, mám spokojený plnohodnotný kvalitní život. Já jsem fatalista. Snažím se být dobrý člověk, dělat svoji práci dobře, a co přijde, to se sejde. Úspěch je to, že je člověk spokojený a šťastný.
V březnu jste se objevila se svou kolekcí na MBPFW. Nebudete chybět ani na podzim. Máte ráda akce tohoto typu? Jak moc jsou důležité pro módu?
Mám je ráda, pro mě je to čest a projevení důvěry. Líbí se mi organizace a zázemí, jaké tu je. Tyto akce strašně moc pomáhají módě v Čechách, protože jde o světový formát a díky tomu, že se konají kromě jiných metropolí i tady, tak to posouvá Českou republiku dopředu.
Je podle vás v Čechách silná konkurence, pokud mluvíme o dámských módních designérkách?
Myslím, že u nás není velký konkurenční boj nebo rivalita. Často chodí zákaznice, které milují českou módu a přijdou s modely od různých návrhářek, což je dobře. V tom, že se dá kombinovat, je móda krásná. A pokud má někdo pocit, že je to jinak, tak je to jen jeho utkvělá představa. Není to tak.
Působíte v zahraničí?
Nejenže chodí zahraniční klientela sem k nám, ale také máme spoustu objednávek ze zahraničí. Většinou jsou to Češky. Díky našemu novému e-shopu, který je na mých stránkách, si mohou objednávat také zákaznice ze všech různých koutů ČR. Krom toho mi chodí spousta nabídek, abych měla své oblečení na různých místech světa, ale to bych musela změnit styl výroby a na to potřebuji spoustu času. Ale plánuji to do budoucna.
Který kus oblečení by neměl chybět žádné ženě v létě?
V létě jsou nejlepší šaty. Jsou volné, vzdušné, pohodlné a Češkám sluší.
Ještě něco k tomu?
Abych potěšila muže, tak nic. (smích) Ale teď vážně, mně je vlastně úplně jedno, co má člověk na sobě, jsem v tomhle v poslední době velice liberální. Hlavní je, aby byl slušný a milý.
Mnoho návrhářů říká, že po celodenních úvahách nad tím, jak nejlépe někoho jiného obléct, už nemají chuť nijak zvlášť vyladit svůj vlastní outfit. Máte to tak také?
Ano. Říká se, že správný návrhář se neobléká.
Oslovil vás Avon, abyste pro pochod v roce 2016 navrhla tričko. Prozradíte, jak bude vypadat?
To byl celkem oříšek. Nejtěžší bylo, že jsem musela navrhnout tričko, které nosí patnáctileté holky i osmdesátileté paní, což je něco jiného, než když dělám módu pro své zákaznice, které znám. Jak bude vypadat, vám ale bohužel nemůžu zatím prozradit, vše je ještě v jednáních.
