Podnikání a turistický ruch – to v Praze 1 zkrátka patří k sobě. Kde je však hranice mezi benefity pro místní občany a obtěžující komercí? Nejen na to v našem rozhovoru odpovídá starosta Prahy 1 Oldřich Lomecký. (TOP 09).
Pane starosto, nakolik náročné je začít podnikat v Praze 1?
(směje se) Nevím, jestli jsem ten nejkompetentnější, abych na tuto otázku mohl kvalifikovaně odpovědět, protože nepodnikám. Z pozice starosty nicméně odpovím tak, že pokud budete chtít u nás v Praze 1 začít podnikat s kvalitním projektem v obecních prostorech, naleznete spíše porozumění než překážky.
Co konkrétně si mám pod tím představit?
Městská část Praha 1 se překrývá s historickým centrem, takže komerční tlak je zde skutečně enormní. Proto na radnici vítáme každého seriózního podnikatele, který chce začít podnikat v rámci základní občanské vybavenosti. Jste pekař a chcete mít provozovnu v centru města? Výborně! Stejně tak to platí u řezníků, různých opravářů a podobně. Když takový podnikatel požádá o pronájem nebytových prostor, má velkou šanci uspět. Přihlíží se totiž nejen k nabídnuté ceně pronájmu, ale také ke kvalitě podnikatelského záměru ve vztahu k potřebám občanů naší městské části.
Jak s potřebami vašich občanů korespondují prodejny s drahými výrobky – třeba i šperky?
Samozřejmě bych vám mohl odpovědět, že i občan Prahy 1 může mít rád drahé šperky, ale chápu otázku. Celé je to o tom, aby trh byl alespoň v nějakých minimálních parametrech vyvážený. Obecních prostor je pochopitelně mnohem méně než soukromých. A ruku na srdce – kdo by nechtěl mít větší zisk, když je to zcela legální? Takže soukromý majitel domu svůj nebytový prostor v přízemí domu asi jen těžko pronajme „našemu“ pekaři z předchozí odpovědi. Onu zmíněnou minimální vyváženost tedy musíme zajišťovat preferencí takzvaně drobných podnikatelů. Schválně říkám „takzvaně“, protože ti zdánlivě drobní podnikatelé odvádějí v komerčním obležení ve prospěch občanů velké věci.
Mám tomu rozumět tak, že si v obecním prostoru třeba v Pařížské mohu otevřít opravnu obuvi a výrobnu klíčů?
V tomto případě vás asi zklamu, jelikož existuje něco, co se jmenuje „péče řádného hospodáře“. V několika málo nejlukrativnějších ulicích, kde lze oprávněně požadovat velmi nadstandardní cenové podmínky za pronájem, i Městská část Praha 1 musí preferovat především cenu nájmu. Pokud má o prostor zájem například nějaký nadnárodní prodejce oděvů, nelze nabízené peníze jen tak „vyhodit oknem“. Na druhou stranu, pro vámi zmíněnou provozovnu by nemělo být nemožné nalézt místo několik minut chůze od Pařížské – v některé méně exponované ulici. Tím je zajištěna již několikrát zmíněná vyváženost: občané mají dostupnou službu, kterou potřebují, přičemž zkrátka nepřichází ani pokladna Prahy 1. Podotýkám, že si peníze z pronájmů nepřehazujeme vidlemi a že většina takto získaných prostředků se vrací zpět občanům ve formě grantové podpory a podobně.
Nemohu se nezeptat na turisticky specifické druhy podnikání, jako jsou například známé „alko bicykly“, na nichž se centrem prohánějí zahraniční turisté. Vy se opakovaně v médiích proti těmto podnikatelským aktivitám vymezujete a odmítáte je. Proč?
Vidím, že po čase opět mohu použít své oblíbené pořekadlo, že svoboda jednoho končí tam, kde začíná svoboda druhého… Z mých předešlých odpovědí myslím jasně vyplývá, že já jsem velmi pro-podnikatelský člověk. Nicméně ani jako starosta, ani jako občan Prahy 1 nemohu schvalovat takový byznys, který je vůči rezidentům naprosto nepřátelský. Byl bych s přimhouřením obou očí schopen tolerovat – a také to v případě komerce v provozovnách u soukromých majitelů domů činím, neboť mi nic jiného nezbývá – stav, kdy by podnikatelský projekt sice nic nepřinášel místním občanům, ale zároveň by je alespoň neobtěžoval. Podnikání v Praze 1 zaměřené na zahraniční klientelu však ohleduplné v drtivé řadě případů není – ať jde o zmíněná „alko kola“ či sdílené služby.
Není to z vaší strany tak trochu boj s větrnými mlýny? Přece jen obyvatel Prahy 1 pozvolna stále ubývá.
Zde si dovolím nesouhlasit: snižování počtu občanů s trvalým pobytem v naší městské části se nám podařilo už zastavit a dokonce jsme zaznamenali i mírný opačný trend. Je to jasné zlepšení této situace. A čím více nás patriotů v Praze 1 bude bydlet, tím silnější hlas budou mít oprávněné požadavky na kultivované podmínky k životu i v natolik turisticky exponované lokalitě, jakou historické centrum metropole bezesporu je.
Máte nějaké zahraniční vzory pro to, jak by měla Praha 1 v tomto směru vypadat?
Pracoval jsem kdysi nějaký čas v Kodani a vím, že obecně skandinávské metropole si kvalitu života pečlivě hlídají. Nemusíme však létat tak daleko, pěknou inspiraci máme hned vedle, v Německu. Já se netajím tím, že jsem například řešení problematiky buskingu – tedy pouličního umění – víceméně převzal z Mnichova. O to úsměvnější je, když různí aktivisté proti takto nastaveným pravidlům protestují jako proti necivilizovaným a krátkozrakým.
Prozraďte na závěr našim čtenářům, co si představíte pod pojmem „luxus“?
Asi vás trochu zklamu, nejsem vyznavačem luxusu tak, jak ho v kontextu této otázky zřejmě definujete vy. Pro mne je luxus, když člověk může žít v souladu se svými potřebami a životními návyky a nemusí se do ničeho stylizovat. Můj život, to je především práce, kterou mám rád a která má smysl.