Zatímco před tisíci lety považovali lidé za dary moře také velryby, sviňuchy, bobry a husy bernéšky, dnes do této škatulky patří pouze živočichové pod mořskou hladinou. Jsou to ryby, plži, mlži, hlavonožci, korýši, medúzy či ostnokožci. Vybrali jsme pro vás oblíbené druhy z jejich řad a poradíme, kam na ně zajít a jak je doma připravit.
Kromě humrů, krabů, olihní, mušlí, mořských ježků a medúz, kterým jsme se rozhodli věnovat, patří mezi jedlé mořské tvory takénapříklad škeble, ústřice, šneci, chobotnice, sépie, langusty, krevety, hvězdice nebo mořské okurky.Mezi dary moře se počítají také ryby, které jsme vynechali, protože si podle nás zaslouží samostatný článek.
Zdá se skoro až neuvěřitelné, že i po 40 tisících letech, kdy se korýši, mušlemi a chobotnicemi živili pralidé ve východní Asii, suchozemec uprostřed Evropy stále tak trochu váhá, jestli oslavit jedinečnou příležitost slávkami na víně nebo osvědčenou krkovičkou. Dodnes se však kuchaři drží po tisíce let starého pravidla, že nejlepší úprava mořských plodů je jednoduchá a rychlá a nevyžaduje další chuťově výrazné suroviny.Obava strávníků z neznáma také bude stát nejspíš za tím, proč se nejvíc ryb a plodů moře sní v restauracích. „Není moc druhů mořských plodů, které bych si doma nezvládl připravit, nebo si to aspoň myslím, ale rozhodně bych raději na mořské plody zašel do restaurace. Už kvůli tomu komfortu, přípravě i hygieně,“ potvrzuje statistiky Tomáš Černý, šéfkuchař z restaurace La Finestra. Do dobrých restaurací přijíždějí čerstvé úlovky v chladicích boxech i dvakrát týdně.
Humři sloužili americkým indiánům ke hnojení polínebo je používali jako návnadu pro ryby. Ještě před třemi sty lety se humry v Americe živili ti nejchudší – služebnictvo a vězňové.Za humra se platilo ukrutně málo, a navíc je moře vyplavovalo v takových kvantech, že se stačilo jen ohnout a sbírat. Jejich cena začala nabírat na obrátkách už ke konci 19. století, jako raketa však vylétla až s počátkem druhé světové války. Dnes lze živého zhruba kilového humra pořídit za cenu kolem 1000 Kč, ale když si uvědomíme, že se konzumuje pouze maso z ocasu a klepet, porce delikátního masa se vyšplhá stěží na 300 gramů. Pokud jej hodláte připravit doma, je třeba počítat s tím, že bude zapotřebí kuráž k tomu vhodit jej po hlavě do vroucí vody. Pomůže, když ho chvíli před tím dáte vychladit. Humr bude omámen a nic neucítí. Po uvaření odlomte klepeta a naporcujte maso z ocasu. Použijte ostrý nůž, vidličku, loupací lžičku se dvěma bodci a kleště.Právě bez pomoci kleští anebo zkušeného číšníka se neobejdete. Speciální kleště totiž slouží k rozlousknutí klepet, které ukrývají jemné maso. Vychutnat humra ideálně se sklenkou bílého vína si můžete například v Les Moules, Pařížská 19/203, Praha 1
Krabi se po naší planetě proháněli nejspíš už v juře, prokazatelně tedy žili o mnoho desítek milionů let dříve než lidé, kteří z nich vytvářejí karbanátky a krokety, vaří bouillabaisse, lisují z jejich masa tyčinky a plní jimi artyčoky. Francouzi z krabů, humrů a langust rádi připravují slavnou krémovou polévku bisque. Základem je silný vývar z celých korýšů a zelenina. Pravou bisque zahušťují jemnou pastou z rozemletých krunýřů a klepet. Vařený celý krab může vyhlížet nedobytně, pravdou ale je, že po odkroucení končetin a klepet snadno vyjmete celý trup z krunýře. Kleště se pak hodí k rozlousknutí klepeta, jinak jich zapotřebí není. K domácímu kulinaření lze 1,5 až 3,5kg kraba kamčatského zakoupit například na www.cerstveryby.cz za 1900 Kč. Krabi ročně tvoří pětinu veškerých ulovených mořských klepetnatců.Chuť umami v krabím balení můžete zajít ochutnat do restaurace Sansho, Petrská 25, Praha 1.
Pod známým jménem kalamár se ukrývá oliheň.Evoluční cestou z pravěku až na současný talíř ztratila krunýř, čímž se jejím predátorům zjednodušila kuchyňská příprava. Příprava olihně může být buď vcelku, kdy lze její duté tělo dobře naplnit bylinkovou nádivkou s česnekem či zázvorem, nebo se servíruje nakrájené na plátky či kroužky. Kouskům masa olihní pak stačí minuta na prudkém plameni, zelená bylinka a mohou se podávat. Jemné maso kalamárů miluje jak středomořská evropská kuchyně, tak japonská, korejská nebo čínská, která se jich nebojí ani za syrova. Čerstvé kalamáry malé nebo tuby kalamára tichomořského lze zakoupit za průměrnou cenu 160, respektive 260 Kč za kilogram. Olihně na grilu nabízí například jugoslávská restaurace Lukalu, Újezd 33, Praha 1.
S mušlemi je zábava. Často bývá jejich pojídání spojeno s fyzickým úsilím, během něhož se musí živočich dostat ze schránky ven.Touto činností se člověk zabývá už pár tisíc let, což je doba, po kterou si lidský druh na mušlích pochutnává. Slávky se po uvaření samy otevřou, a použije-li se jiná prázdná skořápka namísto pinzety, lze s její pomocí maso dobře chytit a vytáhnout ven. V dokonalé harmonii ladí slávky s bílým vínem nebo kořenovou zeleninou.„Baví mě připravovat i obyčejné slávky nebo mušle svatého Jakubav omáčce nebo jen s lanýži právě proto, jak je jednoduché je připravit, a proto, jak nezaměnitelně chutnají. Volbou vongolí nebo jiných mušlí v úpravě s česnekem a chilli také určitě neprohloupíte,“ doporučuje šéfkuchař Tomáš Černý. Užít si jejich skvělou chuť lze například v La Finestra, Platnéřská 90/13, Praha 1, nebo v La Gare, V Celnici 3, Praha 1, nebo ve Zdenek´s Oyster Bar, Malá Štupartská 635/5, Praha 1.
Japonci, Korejci a Číňané si jen těžko představí svou kuchyni bez medúzy. Obvykle se suší a konzervuje solí, aby se předešlo její zkáze a mohla se snáze skladovat a bezpečně přemisťovat. Číňané před vařením sušenou nasolenou medúzu namáčejí den předem přes noc do vody a pak buď dál vaří, nebo jedí rovnou. Japonci podávají namočenou a propláchnutou medúzu pokrájenou na pruhy s octem jako předkrm. Malajci prý medúzu považují za „hudbu pro zuby“.
